Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Z 0 na 10 za tři měsíce

15. 04. 2017 8:00:00
Jsem výjimečný typ ženský. Hlavně, co se týče pohybových aktivit. To v praxi vypadá tak, že jen výjimečně dělám nějakej sport a jen výjimečně ho dělám dobře. Nepoužitelná a marná kombinace. Ale i to se dá změnit.

Asi ne nadarmo se říká, že člověk potřebuje k věcem, do kterých se mu moc nechce, tu správnou motivaci. A já jsem nikdy nepochopila, proč bych měla hodinu někde v tělocvičně funět jak sedřená kobyla. Motivace nula, zájem tak maximálně čumět na sport v telce.

A jak to už v životě bývá, to co nejmíň čekáte se stane. Zuzky sportovní převrat. Na tom všem má zásluhu jeden mě blízký pán, který naopak sportuje rád. A nerad sám. Tak jsem se prostě párkrát zvedla z toho svýho novýho úžasnýho gauče a šla něco dělat s ním. U kola jsem moc dlouho nevydržela. Zaprvý mě nebavilo furt jezdit desítky kiláků západně od Prahy pro půjčení toho nepřátelského stroje. Kdo by ho taky chtěl furt tahat z garáže, když tam tak hezky odpočívá na zdi, že jo. A zadruhý mě nebavilo, že mě ze sezení na něm bolí zadek. Sezení má být příjemný, ne devastující.

Tak jsem přešla na běh.

Ze začátku to byly spíš marné pokusy o to se doma oblíct a vůbec jít. To i nymfomanka zažije častěji den bez sexu, než já den s během. Navíc, když už se dokopu, zase funím jak polozdechlá klisna a tím pádem (po pěti stech metrech rychlé chůze) začínám nadávat a následně fyzicky kolabovat.

No a co s tím?

Zapomněla jsem říct, že jsem i člověk nápaditý a velmi kreativní, co se týče společných aktivit. Dřív jsem byla mistr ve věcech alá - společně zachrápat, nebo bleskurychle odjet na flákací dovolenou. Postupem času mě začaly lákat i ty "náročnější" výzvy. A taky jsem velmi tvrdohlavá, když si dám něco za cíl. Tato kombinace má za výsledek vánoční dárek v podobě registrace (přesněji dvou registrací) na desetikilometrový závod RUN TOUR v Českých Budějovicích.

Proč Budějovice, když jsme z Prahy?

Protože k městu má můj spoluběžník citovou vazbu a je to první závod letošní sezóny, který nese datum 8.4.2017. Praha se běží až v září. To by nejspíš dopadlo tak, že bychom si někdy v říjnu vzpomněli, že tu registraci vůbec máme ... Na Budějovice jsme museli začít trénovat hned po Novém roce. Jako cíl jsem si dala limit 60 minut.

A jak to šlo?

Leden 2017: První týden ležím doma s antibiotikama a angínou. Podle mě se mé tělo instinktivně brání před tou běhací katastrofou. Další tři týdny chodíme dvakrát až třikrát týdně běhat okruh o délce 2,5 km. Většinou v půlce trati už jenom jdu, ruku na hrudníku a nohy těžký jak kámen.

Únor 2017: Chodíme pravidelně třikrát týdně, i v těch neskutečnejch mrazech -12 stupňů. Dva a půl kiláku už uběhnu bez zadýchání a zastavení. Začínáme přidávat druhý kolo a zkoušíme běhat pětku. Většinou po čtvrtý tisícovce přichází krize a myšlenky typu: "K čemu ses to zase uvrtala, Zuzano? A jak chceš prosím tě zaběhnout těch deset?"

Březen 2017: První dva týdny navazujeme na únorový trénink. Už zvládám pětku v celku, dokonce chodím i běhat sama. A co čert nechce, tak nějak se nám do toho tréninku připletla dvoutýdenní dovolená. Ajajajaj .... :) Na dovolenou si samozřejmě bereme sportovní věci, které v nepoužitém stavu přivážíme zpět do Čech. Poslední týden před závodem navíc opět proležím s nějakým nachlazením.

V den D vyrážíme do Budějic po třítýdenní tréninkové odmlce a navíc s rýmou. A ta je zkázotvorná přátelé! Hlavou se mi honí hromada myšlenek: "Kolik lidí se mi vysměje, až sebou po pěti kilácích (protože víc jsem nikdy neuběhla) říznu a pozvracím se? Předběhnu vůbec někoho? Nedoběhnu jako poslední? Doběhnu vůbec? Nebudu všem jenom pro smích? Co tady vůbec dělám?"

S nejasným očekáváním, puchýřem na levé patě a svým spoluběžníkem přicházím na start. Je 12:57, tři minuty do startu. Ještě ve 12:50 jsme seděli u džusu v přilehlé kavárně, sledujíc všechny ty zapálený sportovce, kteří vyklusávají, protahují se a berou to smrtelně vážně. Tak aby to nevypadalo, při čekání na celou jsme si trochu vyklepali nohy. Chápeš, chceme cítit, že sem taky patříme. :)

Třináctá hodina! Start!

Rozbíháme se společně s davem dalších asi osmi set lidí. Ta atmosféra je neuvěřitelná, až nám vykouzlí (sice mírně křečovitý, ale vykouzlí) úsměv na tvářích. Vybíháme z náměstí, kde nás už nyní povzbuzuje hromada lidí. Díky za to! Cesta vede skrz park Stromovka a zpět Husovou ulicí na náměstí. Okruh má 5 kilometrů, takže ho běžíme dvakrát.

Můj spoluběžník se se mnou asi po půl prvním kilometru loučí a nabírá rychlejší tempo. Já se řídím radami svých kamarádů: "Nenech se strhnout davem a tou atmosférou, běž podle sebe." Takže mě první kolo předbíhají i veverky z parku. Ftipné jsou občerstvovací stánky, kde vám za běhu holčiny podají kelímek s pitím. Ve svých osmadvaceti letech zjišťuju, že neumím pít z kelímku za běhu. To asi proto, že ještě před pár měsíci jsem neuměla ani běhat, že jo. Ale na trapné polití pusy (a prsou) to stačí.

V čase 00:30:32 probíhám znovu náměstím a vydávám se do druhého, tedy závěrečného kola. Pro sebe sama jsem v tuto chvíli vítěz, protože teď aktuálně běžím něco, co jsem nikdy před tím neběžela. Šestej kilák! Za odměnu trochu zvolním, zasloužím si to, no ne? Ne kecám, prostě a jednoduše je to fuška a potřebuju povolit tempo.

Před Stromovkou narážím na skupinku běžců, kterým "velí" paní s vlajkou a nápisem: Běž se mnou a dáš to za 60 minut. Paní je v tvrdý kondici, tělo jak kdyby si ho objednala z Keni. Až na ty bloňďatý vlasy úplná sportovní afričanka. A navíc tomu rozumí. Chytnu se skupinky a dávám na její rady: "Nohy rovně! Ruce podél těla! Krátký kroky! Usměj se!" Ten poslední povel mě vždycky pobaví a usměju se. :) Takhle spolu s paní kroutíme metr za metrem.

Krize přichází někde mezi osmým a devátým kilometrem. Začínám cítit nohy, přestává se mi chtít. "Tak to dojdu, vykašlu se na to", říkám si. Ještě, že paní z Keni každou chvíli zařve něco motivačního, co mě vrátí zpátky "na trať". Navíc při nabíhání k Husově ulici jdou po pravé straně vidět hodiny na Černé věži, takže vím, že je cca 13:50 a mě zbývají necelý dva kiláky. Ta pravá motivace je najednou tady.

Já bych to fakt mohla zaběhnout pod hodinu, jak jsem si dala za cíl!

Takže to nevzdávám a běžím dál. Další krize hned vzápětí, na devátým kilometru. Keňanka na nás volá, ať makáme, že to co nám zbývá, je jako kdybysme šli ráno do pekárny pro rohlíky. Tak já teda běžím pro ty rohlíky, no! A další krize asi dvě stě metrů před cílem. Všude je hromada fanoušků, kteří nás vítají zpátky na náměstí. Říkám si, že teď už se složit fakt nemůžu. Z posledních sil ze sebe dostávám maximum a dobíhám do cíle v atletickým čase 1:00:32. Paní z Keni se usmívá, jak kdyby vážně šla jen do tý pekárny. Do ruky mi přistává medaile a pití. Konečně se můžu napít v klidu a nepocákat si u toho půlku těla.

Ten pocit po doběhnutí je neskutečnej.

V cíli na mě čekají rovnou dva "spoluběžníci". Jeden si to dal o pár minut rychleji než já, ten druhý už v cíli stepuje patnáct minut a vypadá, jakoby zrovna přišel z procházky. Na to, že jsou o sedm osm let starší, super výkon. Oba na mě nevěřícně koukají a ptají se, kde jsem se tady jako vzala. Asi nevěřili, že to zaběhnu za takovej čas. Nebo spíš, že to vůbec zaběhnu. Co vám budu povídat, já bych si na sebe taky nevsadila. :)

Na závěr, po tom co naberu dech a zjistím, že mi nohy neodpadly a můžu i chodit, si nechávám na památku na svoji medaili vyrýt čas. A světe div se, můj oficiální čipový čas je ...

1:00.00 - Splnila jsem si svůj cíl!

A pro tenhle pocit, dámy a pánové, stojí za to jít běhat i v mínus deseti!

Děkuju RUN TOUR za skvělý zážitek a myslím, že se uvidíme znovu! :)

Autor: Zuzana Pšajtová | sobota 15.4.2017 8:00 | karma článku: 20.13 | přečteno: 987x

Další články blogera

Zuzana Pšajtová

Porno v krabici

Slovo porno používá dnešní společnost pro dvě označení. Pro klasické porno (to je dělání dětí před kamerou) a pro chuťově povedená jídla. Z obou možností máte totiž hluboký smyslový prožitek. Pokud tedy nejste frigidní anorektik.

25.5.2017 v 20:40 | Karma článku: 12.43 | Přečteno: 625 | Diskuse

Zuzana Pšajtová

Vyvrcholení španělského snu

Snad každá žena se někdy v představách dostala do snů o hřejivém Španělsku, aby se nechala unést na vlně vášně, tance, svalnatých býků a sangrie. A která vám doma tvrdí že ne, tak kecá. Nebo je frigidní. To je ta horší varianta.

24.5.2017 v 12:05 | Karma článku: 14.55 | Přečteno: 500 | Diskuse

Zuzana Pšajtová

Když je chlap až moc výkonnej ...

Ženy! Potkala někdy některá z vás samce, který neměl nikdy dost? Vysoký, šarmantní, tělo skály z vojny a tvrdý práce... A když na to přijde, může fungovat nonstop? Já jo. A povím vám, někdy z toho jdu fakt do kolen.

9.5.2017 v 12:30 | Karma článku: 26.98 | Přečteno: 2675 | Diskuse

Zuzana Pšajtová

Jediný koncert, kam se nešlo kvůli hudbě

Asi každého z vás, kdo trochu zná český šoubiznis hned napadne, o jakej kulturní zážitek se jedná. Ano, Leoš Mareš a jeho dva jediné koncerty v životě.

1.5.2017 v 21:35 | Karma článku: 20.73 | Přečteno: 1080 | Diskuse

Další články z rubriky České Budějovice

Jan Bartoň

Elegantní likvidace Jiřího Zimoly

Nejhlasitější kritik Bohuslava Sobotky Jiří Zimola byl politicky popraven klasickými zbraněmi ČSSD. Hodilo se, že mu staví dům ředitel nemocnice s pohádkovým platem, tj. klasický „boj s korupcí“.

19.4.2017 v 8:09 | Karma článku: 40.08 | Přečteno: 6538 | Diskuse

Karel Karas

Jihočeský krajský úřad - už mlaskají!

Krajským hodnostářům už nestačí jenom žrát, ale suita kolem hejtmana Zimoly už začala mlaskat - viz. šumavské "chatky".

7.4.2017 v 14:28 | Karma článku: 19.26 | Přečteno: 433 | Diskuse

Milan Welser

Nekuřákovi vadí zákaz kouření

Opravdu je tento zákaz dobrý? Poslední dobou je nějak mnoho zákazů - příkazů. Připadám si jako ve svěráku.

20.1.2017 v 16:43 | Karma článku: 34.47 | Přečteno: 1076 | Diskuse

Josef Hejna

Za Rudolfem Kukačkou

Neloučil jsem se nostalgicky s Bigblogerem, ale potkal jsem tam pár přátel, někdy i netušených. Pan Kouřil mi občas napíše dodnes a já mu držím palce, aby to k té stovce ve zdraví dotáhl.

17.1.2017 v 12:00 | Karma článku: 14.49 | Přečteno: 202 | Diskuse
Počet článků 50 Celková karma 21.50 Průměrná čtenost 2897

Vysmátá slečna s dobrodružnou cestovatelskou duší.

Formulový nadšenec, Fernandovo fanynka a závislák na zvuku atmosférických motorů. 

No a občas ze mě prostě něco vypadne. Jako písemně ... ;)

 

 

 

 

 

 

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.